Jak fungují přestupy?

V poslední době byla v tisku vedena diskuse o kvalitě přestupních vazeb, „ujíždění“ vozů MHD atp. Tato témata se objevují i ve stížnostech a připomínkách cestující veřejnosti podávaných na SVSMP resp. PMDP, a.s. Následující text vysvětluje logiku současných přestupních vazeb v Sadech Pětatřicátníků.

1. Přestupní vazby mezi linkami č. 1 a 4 jsou garantovány v pracovní dny po 20. hodině a v sobotu a neděli celodenně, a to ve směru na Lochotín v zastávce Pod Záhorskem, v opačném směru v Sadech Pětatřicátníků. Linka č. 2 je vedena v mezičasech mezi spoji linky č. 1 tak, aby ve společném úseku Mikulášské nám. – sady Pětatřicátníků byl interval tramvají poloviční a lidé tak měli komfortní spojení mezi centrem města a nádražím. Na přestup mezi linkami č.2 a 4 v sadech Pětatřicátníků vychází tedy v ideálním případě čas 3-4 minuty.
2. V době mezi 22:50 a 23:50 se v Sadech setkávají každých 15 minut tramvaje všech tří linek ve všech šesti směrech (pouze v 23:05 a 23:35 chybějí spoje směr Bolevec a Skvrňany) a všechny vozy zde mají naplánovaný dvouminutový pobyt, to aby mohli lidé pohodlně přejít mezi zastávkami v Sadech a v Solní ulici.

Proč nejsou přestupy garantované i v pracovních dnech přes den?

3. Intervaly v dopravních špičkách:
       l.č. 1 = 4-6 minut (podle typu soupravy),
       l.č. 2 = 5 minut,
       l.č. 4 = 3 minuty,
což je dáno poptávkou na jednotlivých linkách. Je tedy jasné, že při různých intervalech se tramvaje nemohou pravidelně setkávat. S ohledem na minimální intervaly není garance přestupů potřebná.

4. Intervaly v dopravních sedlech:

       l.č. 1 = 7,5 minuty,
       l.č. 2 = 7,5 minuty, přitom linky č. 1 a 2 jezdí v prokladu jako o víkendu.
       l.č. 4 = 5 minuty,
s ohledem na rozdílný interval není garance přestupů na linku č. 4 možná.

Proč tramvaj někomu občas ujede?

5. Řidič nemůže čekat na každého. Např. mezi 7. a 8. hodinou ranní nastoupí do tramvají jedoucích ze sadů Pětatřicátníků na Bory asi 500 lidí, to znamená v průměru 8 lidí za minutu, tj. 1 člověk za 7 sekund. Jednou se dveře zavřít musí.
6. Vozidlo má též jízdní řád, který musí dodržovat. Zdůvodněním pro některá „odjetí před nosem“ může být konstatování, že podle jízdního řádu měla být tramvaj tou dobou třeba už o dvě zastávky dál.
7. Řidič nemůže vidět každého dobíhajícího. Zpětná zrcátka dokážou zobrazit zastávku do vzdálenosti cca 2 m od boku vozu. U autobusů může řidič např. již kontrolovat situaci pro zařazení do pruhu v levém zrcátku.
8. V případě tramvají odbočujících ze sadů Pětatřicátníků doleva na náměstí Republiky je problém i světelná signalizace. Zastávka je extrémně vytížená, tramvaje zde dostávají preferenční volno, které musí co nejříve využít, jinak následuje zahlcení zastávky a zdržení dalších spojů. Signál „volno“ zde svítí jen jen krátce, takže řidič občas odjede urychleně ze zastávky i přesto, že tím někomu ujede. Podobně fungují i výjezdy do signalizovaných křižovatek na jiných zastávkách.

Problém garantovaných přestupů v systému obecně

9. Přestože je zaveden „taktový systém“ s pravidelnými intervaly na většině linek (zejména o víkendech), není možné garantovat přestupy mezi všemi linkami ve všech přestupních bodech. Proto byly zvoleny vybrané přestupní uzly, kde jsou přestupy zajištěny (zejména na konečných radiálních linek, jako jsou např. Bory, nám. Milady Horákové, Doubravka Zábělská apod.). V některých uzlech pak přestupy optimálně nefungují. Typická je linka č.30, která na své trase kříží zhruba 10 jiných hlavních linek, na většině křižných bodů nejsou a nemohou být přestupy garantované.

Závěr: jsme přesvědčeni, že tzv. „ujíždění“ není v drtivé většině případů způsobeno zlou vůlí řidiče, ale prostě vyplývá z dopravní situace, již jsme se snažili ve výše uvedených bodech popsat. Problém tzv. „ujíždění“ existuje od doby, co byla veřejná doprava zavedena a úplně nebude vyřešen nikdy. Zlepšování služeb je ale trvalou snaho vedení PMDP, a.s. i města.