Elektrickou dráhou po Plzni již od roku 1899

Dnes se zdá téměř neuvěřitelné, jak naši předci s pomocí krumpáčů a koňských povozů do tří let od vydání rozhodnutí zavést v Plzni elektrickou tramvaj dokázali tuto dráhu skutečně vybudovat. 30. června 1896 obdržel František Křižík koncesi na stavbu jednokolejné elektrické dráhy od ministerstva železnic a 29. června 1899 vyjely první tramvaje se vší slávou do plzeňských ulic. Ještě 2 měsíce před oficiálním zahájením provozu, 20. dubna 1899, se vydaly tramvaje na svou první zkušební jízdu. Plzeňský tisk tuto událost tehdy zaznamenal:

„Ačkoli vydatně pršelo, zástupy lidstva naplnily ulice, jimiž jely vozy z továrny Václava Brožíka v Nádražní třídě do Cukrovarské ulice. První vůz bez překážky dojel tratí na náměstí a pak dále ulicí Františkánskou a Goethovou do Prokopovy třídy a Cukrovarské ulice. Tento nový zjev působil všeobecné vzrušení na náměstí a v sousedních ulicích, v nichž nádherné, vkusné a veliké vozy městské dráhy se poprvé objevily. Odevšad se ozývala slova pochvaly nad skvělou úpravou vozů i nad vzorně tichým a plynulým postupem jízdy. Vše co nejlépe, docela bezvadně fungovalo, nikde překážky ani obtíže se nenaskytly a tak byl dojem první jízdy plzeňské elektrické dráhy svrchovaně příznivý.“

Zahájení vozby na elektrických drahách - Archiv města Plzně

Tramvaje si Plzeňané rychle oblíbili – důkazem je, že již během prvních šesti měsíců provozu svezly tramvaje 800 tisíc cestujících. Jedna z tramvají, která v Plzni zahajovala provoz, se zachovala do dnešních dnů. Touto tramvají je vůz číslo 18, na jehož výrobě se podílela továrna Václava Brožíka (karoserie) a elektrotechnická dílna slovutného inženýra Františka Křižíka. Je zároveň nejstarším provozuschopným vozem elektrické tramvaje, která se v Čechách dochovala, a je tak právem chloubou Plzeňských městských dopravních podniků. Tramvajová síť dnes tvoří páteř plzeňské městské veřejné dopravy a cestování po Plzni si bez tramvají již nikdo nedokáže představit. Století provozu ukázalo, jak dokonalé dílo pro naše město František Křižík spolu s dalšími místními vizionářskými inženýry, podnikateli a městskými radními zanechali. Jen dvounápravové vozy z dílen Brožíka a Křižíka vystřídaly kapacitní a dnes již také nízkopodlažní tramvaje, původní jednokolejné tratě byly zdvoukolejněny, zanikla trať do Doudlevec, ale tramvajová síť se rozšířila do sídlišť Skvrňany, Světovar, Košutka a Bolevec. Pryč už je původní parní elektrárna vyrábějící elektrický proud pro město a tramvaje, ale dodnes se točí turbína hydroelektrárny na Denisově nábřeží, zřízená v roce 1922 a přestavěná v roce 1986.

Tramvaj č. 18 při oslavách 60. výročí elektrické dráhy - Archiv města Plzně

Důležité je, že tradice provozu tramvají nebyla v Plzni nikdy přerušena a díky tomu nám dnes mnohá srovnatelně velká evropská města mohou závidět, jak výkonný a čistý způsob městské dopravy v Plzni máme. Poslední dvě desetiletí jsou totiž časem renesance tramvajové dopravy, kdy se mnoho měst v Americe a Evropě po desetiletích odklonu k autobusům, případně doplněných metrem, opět navracejí k tramvajím. Tramvaje totiž umí spojit dohromady několik příznivých vlastností. Jezdí po povrchu, a proto je k jejich zastávkám vždycky blízko. Jezdí po kolejích, a proto mají nízkou spotřebu elektrické energie. Díky kolejím mohou jezdit v soupravách, a tak jeden řidič soupravy uveze více cestujících než kloubový autobus. Většina tratí je vedena v samostatném pruhu nebo tělese a díky tomu je jejich provoz méně narušován ostatní dopravou. A v neposlední řadě mají jejich vozidla i tratě nevšední kouzlo, které utváří kolorit města.

Historická tramvaj T2 při oslavách 110. narozenin dopravních podniků - Foto Jiří Kohout