Dispečer

Jak dlouho už u dopravních podniků pracujete?
Od února 2016 pracuji na pozici dispečera, ale u PMDP jsem začínal už v roce 2011 jako řidič tramvaje. Mezitím jsem si zkusil práci na výpravně a měl jsem možnost řídit i všechny historické tramvaje T1, T2 a T3 nebo jsem dělal průvodčího v Křižíkovi (historická tramvaj z roku 1899, pozn. red.), to bylo pěkné zpestření.
Když jsem dostal nabídku přestoupit na pozici dispečera, tak jsem to chtěl alespoň zkusit. Byl jsem domluvený, že se kdykoliv můžu vrátit zpátky k řízení, ale nebylo to třeba, práce dispečera mě naplňuje víc.
Na tramvaje jsem ale nezanevřel, nechal jsem si řízení alespoň občas brigádně. Mám tak pořád kontakt s provozem.

Přiblížíte nám profesi dispečera?
Střídají se nám pravidelně směny venku a vevnitř. Venku v provozu sledujeme dopravu a zejména řešíme nehody nebo technické problémy s vozy, v obou případech je třeba co nejdříve obnovit provoz. Zejména u tramvají je nutné, aby vůz co nejdříve odjel a neblokoval ostatní spoje. Dále zajišťujeme kontroly na alkohol a drogy, servis cardmanů (platební terminály ve vozech, pozn. red.), radary měření rychlosti, dohlížíme při křižování večerních spojů nebo stahujeme záznamy z předních kamer vozů. Těmi už jsou vybaveny všechny naše vozy, často to našim řidičům pomůže při řešení dopravních nehod. Snadněji se prokáže, kdo incident zavinil, lidé se pak přestávají hádat. Záznamy někdy stahujeme i pro policii, kdy jim pomůžou při vyšetřování i jiných přečinů, než jsou dopravní nehody.
Během vnitřních směn, kdy jsme na centrále dispečinku na Denisovo nábřeží, odpovídáme na dotazy cestujících, sledujeme provoz, kdy např. kontrolujeme, jestli spoj nejede nadjetý (dříve, než udává jízdní řád, pozn. red.), a pomocí bleskovek informujeme cestující o případných zpožděních či změnách v dopravě.
Dispečink je v provozu 24 hodin denně, takže se nám střídají také denní a noční směny.

Co Vás na této práci baví?
Není to stereotyp, je to hodně rozmanitá práce a nikdy nevím, co se daný den bude dít. Navíc mě naplňuje, že jsem v kontaktu s lidmi a můžu jim často pomoct. K tomu máme na dispečinku skvělou partu. Zatím mě to vážně baví.

Co je naopak nejnáročnější?
Když se semele víc věcí najednou, občas je to stres. A pak mi nesedí noční směny, je náročné přepínat denní rytmus, ale s tím jsem do této práce šel.
Někdy je náročná i komunikace s lidmi při řešení dopravních nehod. Spolupracujeme s policií a když se na místo dostaneme první, dokumentujeme nehodu my. To se lidem někdy nelíbí, bývají sprostý apod. Ale jak už jsem říkal, tady pak pomůžou záběry z kamer. 
Na dispečink nám často volají lidé, kteří si chtějí stěžovat, že jim řidič ujel nebo že jel o pár minut dříve, než měl. Většinou se ale jedná o zpožděný vůz ve špičce, který naopak má pár minut zpoždění. Ten nemůže čekat na plánovaný odjezd následujícího spoje. Nebo když má autobus nehodu a bohužel trvá, než záložní vůz přijede z vozovny na druhý konec města, to si pár sprostých slov také vyslechnu.
Hodně blbé jsou zásahy u fatálních nehod. Když se jedná jenom o plechy, tak je to dobré, ale bohužel je čím dál víc střetů vozů s chodcem. Lidé mají často sluchátka v uších a dávají si menší pozor. I když si řidič všimne, že mu před vůz někdo vchází, nemusí stihnout zabrzdit. Nejhorší je to u tramvají, ty na místě zastavit nedokážou a nemůžou ani uhnout. Tyto situace jsou ještě složitější v tom, že řidič musí dávat pozor i na cestující ve voze. Jakmile naplno zašlápne brzdu, tak jich může polovina popadat a zranit se.

Vzpomněl byste si na nějakou perličku?
Volala nám paní, že si chce stěžovat. Čekala na zastávce a přijíždějící řidič se na ní prý šklebil a ona chtěla, aby se usmíval. Asi deset minut jsme spolu rozebírali, jak paní poznala, že se „šklebil“ zrovna na ní a jak poznala, že ho třeba nebolel zub nebo se ušklíbnul nad něčím v rádiu. Nakonec pomohlo, až když jsem slíbil, že řidiči vyřídím, ať se na ní příště usměje. Takže občas to chce trpělivost, býváme pro lidi hromosvod emocí. 

Pomáhají Vám při práci nějaké moderní technologie?
Výrazná pomoc je mobilní aplikace a webové stránky s bleskovkami. Jakmile je nějaký problém v dopravě, zadáme do systému základní informace – jakých linek se problém týká, jaké je zpoždění a o co se jedná, k cestujícím se tak rychlou cestou dostanou informace např. o náhradní dopravě.
Dále nám pomáhá Sprinter – software, ve kterém vidíme všechny vozy, které jsou aktuálně v provozu včetně linky, přesné polohy a jízdního řádu.
A velkým posunem byly určitě již zmíněné nehodové kamery.

Co Vás baví ve volném čase?
Největší koníček jsou určitě naše dvě malé rošťandy – sedmiletá Natálka a čtyřletá Viktorka. Hodně víkendů trávíme s holkami sbíráním medailí na tanečních soutěžích po celé ČR, baví je disco dance. Když je čas, tak výletíme, objíždíme zoologické zahrady, aquaparky, dětské dny apod. Určitě se chystáme i na Den s PMDP. ☺
Jinak mě nejvíce baví fotbal a hokej. Dříve jsem si rekreačně rád zahrál, teď už spíše fandím plzeňské Viktorce a Indiánům. Liga mistrů v Madridu pro mě byla zážitek na celý život.

Prozradíte nám, čím jste chtěl být jako malý?
Prezident nebo lékař. Je pravda, že jako dispečer dám čas od času i první pomoc a v autě vozíme defibrilátor a bílou košili mám na sobě taky. ☺
Jinak mě odmala bavila doprava, rád jsem chodil na dny otevřených dveří dopravních podniků, jezdil z konečné na konečnou... takže sen byl pro mě cokoliv řídit. Úsměvné bylo, že když už jsem si práci skutečně vybíral, musela za mě do PMDP poslat životopis přítelkyně, dnes už manželka, já bych se k tomu sám asi neodhodlal. Ještě, že to vzala do vlastních rukou. ☺