Jak dlouho už v dopravním podniku pracujete?
Na začátek si pamatuji dobře. Jela jsem se svým pejskem z veteriny trolejbusem a nastoupil revizor. Jízdenku jsem měla, ale psíkovi chyběl náhubek. Pokutě jsem se nebránila, ale vyčetla jsem revizorovi, že sice může být na cestující přísný, ale měl by být milý. A on mi na to řekl: „Tak si to zkus…“. Na just jsem se rozhodla to zkusit a tuto práci dělám už 30 let.

Můžete nám profesi revizora přiblížit? Jak vypadá Váš pracovní den?
Na začátku směny se sejdeme v kanceláři v Tylově ulici, kde si vezmeme všechny propriety. Když jsem s prací revizora začínala, stačila mi revizorská placka, papírový blok a propiska. Dneska musíme nosit ještě diktafon, terminál pro platby bankovní kartou a tiskárnu pro potvrzení o platbě. Takže se kabelka za celý den pronese.  
Potom rovnou vyrážím na vozy. Každý revizor dostane pro daný den určitou oblast Plzně, abychom se moc nepotkávali, a během směny si už cesty mezi linkami plánujeme sami. 
Za ty roky už mám dobrý odhad na lidi. Černého pasažéra ve voze poznám skoro vždy na první pohled. Pokud cestující doopravdy hledá peněženku, aby si lístek koupil, se zahájením kontroly chvilku počkám. Sice bych nemusela, protože cestující by měl mít jízdenku připravenou před nástupem, ale přijde mi to jako slušnost. Pokud však člověk ono „hledání“ v tašce jen předstírá a plánuje to dělat až do doby vystoupení z vozu, to mu u mě neprojde. Následuje vypsání záznamu o provedené přepravní kontrole. Pokud cestující zaplatí na místě, je to mnohem jednoduší a rychlejší, neboť nejsou potřeba osobní údaje. Takové pokutě se v naší hantýrce říká „placka“.

Co Vás na práci nejvíce baví?
Baví mě hlavně to, že jsem celý den venku. Pocit volnosti. Nedokážu si představit být zavřená v kanceláři. 

Co je na Vaší práci nejnáročnější?
Je to jednání s lidmi. Kdybychom jim něco zdarma rozdávali, tak by každý byl náš kamarád. Ale když po lidech něco chceme, zvláště když cestující jízdenku nemá, tak jsme špatní my. Jen tak 2 % cestujících bez jízdenky přiznají svojí chybu a nezkoušejí se z pokuty vykroutit. Kolikrát jsou lidé nejprve miloučcí a prosí, abychom zrovna jim pokutu nedávali, ale když jsme neústupní, vyslechneme si pak spoustu nadávek. K těm se často přidá i plivání, dupání na nohy apod. Proti tomu jsme bohužel bezbranní, takže to chce opravdu pevné nervy. ☺
Také máme čím dál více problémů s určitými skupinami cestujících, zvláště v oblasti Borských polí. Je znát, že dříve byli cestující vstřícnější, bylo méně incidentů. A když už se něco stalo, ostatní cestující se nás nebáli zastat. 
V dnešní době se nedivím, že to tak není, člověk se nechce zbytečně dostat do maléru. Naší jedinou obranou je spolupráce s policií. 
Složitá je pro nás i současná „covidová“ doba. Strávit celý den v ochranných prostředcích je náročné, v rukavicích se hůře manipuluje a navíc jezdí některé vozy poloprázdné. Když nemáte koho kontrolovat, tak směna neutíká. Navíc taky rozumím důvodům, že někteří cestující díky pandemii ztratili práci a teď na lístek doopravdy nemají. To mě sice mrzí, ale pokutu musím dát i tak. Vždycky říkám, že člověk si také nejde do obchodu koupit rohlík, aniž by za něj zaplatil. 
Práce revizora není těžká manuálně, ale hlavně psychicky.

Měla byste z práce nějakou zajímavost?
Těch je. ☺ Kontrolovala jsem například tři kluky bez jízdenky. Byli slušní, věděli, že udělali chybu. Bohužel u sebe neměli ani hotovost, ani kartu, tak jsem jim vyhověla a jela s nimi tři čtvrtě hodiny až na konečnou v Černicích. Tam měli sraz s kamarádkou, která jim měla hotovost půjčit. Pokuta uhrazená na místě je totiž levnější. (pozn. red.: 500 Kč na místě, 1 000 Kč do 15 dnů, následně 1 500 Kč). Kluci mi děkovali, že jsem zlatá atd. Za dva dny přišla od tatínka jednoho z nich stížnost, že jsem na ně byla arogantní a zlá… a to potom zíráte. Naštěstí máme pro takovéto případy zmíněné diktafony, které nám pomohou dokázat, že jsme práci odvedli s nejlepším svědomím.
Často také někteří cestující předstírají, že nerozumí česky. Když spustím po jejich, například „Znam, che razbirash...“ koukají a kontrola už bez problému pokračuje v češtině. Ještě, že jsme do východních států jezdili dříve na dovolenou. Teď se mi to hodí ☺.
Naopak jsem snad nikdy neměla problém s vietnamskými cestujícími. Ti téměř vždy jízdenku či předplatné mají, a když výjimečně zapomenou, tak s omluvou pokutu okamžitě uhradí.

Jaké jsou Vaše záliby nebo koníček?
Nejraději trávím čas na chalupě. Zavřu vrata a skvěle si tam odpočinu od lidí a zvuků města. Máme tam dvě ovečky a na jaře čekáme jehňátka, na ta se moc těším. Jinak ráda pěstuju cokoliv, co se dá sníst.  ☺ Radost mi také dělá náš pejsek, bobtail Denny.