Řidič autobusu

Co Vás k dopravnímu podniku přivedlo a jak dlouho zde pracujete?
Jsem vyučený u Českých drah jako elektromechanik, nejprve jsem opravoval lokomotivy. Ve volných dnech jsem si chtěl najít ještě brigádu, a protože od malička byl můj sen řídit autobus, tak jsem to zkusil u dopravního podniku. Na autobus mi chybělo „déčko“, tak jsem nejprve začal u trolejbusů, na které si tehdy stačilo doplnit řidičák skupiny C.
Řízení mě bavilo tak, že jsem po dvou letech brigády přešel k plzeňským dopravákům na plný úvazek, to bylo v roce 1991. A po několika měsících jsem nastoupil do kurzu na mé vysněné autobusy.

Jak vypadá Váš pracovní den?
Když mám ranní směnu, tak přijíždím do vozovny v půl 4. Ve výpravně nafasuji desky se všemi dokumenty, kódem pro přihlášení se k vozu a jízdním řádem a občas proběhne náhodná dechová kontrola na alkohol.
Poté si zkontroluji celý vůz – jestli jsou dotažená kola, doplněný olej, není odřený apod. a přihlásím se do systému vozu, nakóduji danou linku a zadám jízdní řád. To vše mi zabere asi 15 minut a vyjíždím na trasu.
Před třiceti lety jsem začínal na starých Karosách a ten rozdíl s dnešními vozy je obrovský. Pohodlí pro řidiče je úplně o něčem jiném. A to nejen co se týče komfortu sedaček, ale pro městský provoz jsou velkou pomocí automatické převodovky a palubní kamery. Před zavíráním dveří se tak můžu ujistit, že se například někdo ze starších cestujících ještě nesnaží vystoupit.

S jakým vozem jezdíte nejraději?
Na rozdíl od trolejbusů a tramvají máme ve dvojicích trvale přidělený jeden vůz. S mým parťákem jsme taková raritka, jsme tým už od toho roku 1992. Sedli jsme si. Když jsme měli oba dva malé děti, tak jsme spolu s rodinami jezdili dokonce na dovolené. :)
Střídáme se spolu o novou SORku. Je příjemné, že když máme pravidelně jeden vůz, tak si můžeme kabinu pro sebe v rámci možností přizpůsobit.

Máte nějaké oblíbené linky?
Rád mám kvůli přírodě všechny mimoměstské, ale mým největším favoritem je linka 39, která jezdí přes Výsluní, okolo mojí chatičky.

Autobus řídíte už více než třicet let. Co Vás na této práci nejvíce baví?
Mně se strašně líbí vidět, jak se město postupně probouzí, a já dovezu cestující do jejich cílů, do prací a škol. A mám moc rád, když mi někdo za cestu poděkuje.
Luxusní pro mě bylo období, když jsme často jezdívali výluky za vlaky, ke kterým mám blízko. Můj syn se navíc potatil, dělá vlakvedoucího, a já jsem ho kolikrát při takovýchto výlukách spolu s vlakovými cestujícími převážel. Mohli jsme tak chvílemi pracovat společně, to mě moc bavilo.
Pak se mi líbilo školení na Polygonu v Mostě, kde jsme s autobusy prošli celodenní školou smyku. Vyzkoušel jsem si tam, jak se vůz chová v různých krizových situacích.
Plus mě baví práce samotná. Jak už jsem říkal, řídit autobus byl můj sen už odmalička.

Co je naopak nejnáročnější?
Pro mě je nejnáročnější přinutit se ráno vylézt z postele. Vstávat před 3. hodinou ranní je proti přírodě… Raději mám odpolední směny, kdy se mohu pořádně dospat.
Občas mě dokáží naštvat někteří cestující. Například přijíždím do zastávky a pán si významně ťuká na hodinky. Neví, co autobus na cestě zdrželo, ale stejně mi tím chce vynadat, že nejedu na minutu přesně. Nebo často školáci koukají celou cestu do mobilu a všimnou si, že chtějí vystupovat, až když zavírám dveře.
Obecně je náročný hustý provoz, člověk musí mít celou dobu oči na stopkách a dávat si pozor. A pak míváme těžké chvilky, když padne ledovka. Jednou jsem takto jel do Chrástu a při cestě zpět už jsem si na cestu z kopce ze Zábělé netroufnul a volal dispečerům, že dál nepojedu, dokud nedorazí sypač. A ještě že tak, na silnici jsem nezvládl ani stát… Člověk vždy musí vyhodnotit situaci správně, máme zodpovědnost za své cestující.

Vzpomněl byste si na nějakou úsměvnou historku?
Jednou v horkém létě jsem jezdil linku 21 do Litic, kde vystoupil starší pán. Když jsem se přes konečnou otočil a jel zpět, tak na mě pán na zastávce čekal a dal mi na cestu nanuka. To mě moc potěšilo.

Zažil jste i nějakou krizovou situaci?
Před několika lety jsem se s linkou 33 blížil od Roosveltova mostu k náměstí a najednou vidím pána stojícího na obrubníku zády k silnici, jak fotografuje katedrálu. Měl jsem pocit, že by pán mohl zakopnout, tak už jsem raději brzdil a on skutečně těsně přede mnou udělal krok do silnice a autobus ho srazil. Hned jsem volal záchranku. Než si pána s otřesem mozku odvezla, tak se mi ještě stihl omluvit. Naštěstí už se to stalo v malé rychlosti a nedopadlo to tak hůř.

Co rád děláte ve volném čase?
Moc mě baví chataření, zahradničení a obecně pobyt v přírodě. S tím je spojený i můj další velký koníček – turistika a Nordic Walking, při tom si vždy nejlépe čistím hlavu.
Obecně rád cestuji. V posledních týdnech jsem byl na Šumavě, Moravě, v Budapešti… a taková moje srdcová záležitost jsou Vysoké Tatry a Slovenský ráj.
Jinak mě celý život baví všechno, co má kola. Dříve jsem jezdil závodně s autodráhou, v 80. letech jsem býval mistr Československa. Autodráhový klub je v Plzni dodnes a dokonce tu máme mistra Evropy i celého světa.
A radost mi dělá také 4,5 letá vnučka Natálka.